Pokus o rekonstrukci whiteness za pouzití Deweyho teorie impulsu a zvyku

Seminar paper from the year 2006 in the subject Politics - Political Theory and the History of Ideas Journal, grade: 1, Charles University in Prague, language: Czech, abstract: Pragmatismus jako první významný filosofický smer pocházející z amerického kontinentu vznikl na konci 19. století. Od té doby se k nemu hlásila celá rada myslitelu a mnozství Skol. Jejich prístupy byly vSak casto velmi odliSné, a proto není dnes vubec jednoduché pragmatismus vymezit ci definovat. Lze vSak charakterizovat alespon jednu ze základních komponent a tou je duraz na praktické následky, na výsledky a jejich vliv na lidský zivot. Pragmatismus se netáze a uz vubec se nesnazí dávat odpovedi na klasické, velké filosofické otázky po puvodu bytí, jeho smyslu apod. Jeho skromným cílem je reSit konkrétní problémy konkrétních lidí a zlepSovat tak jejich zivot. Za klasické reprezentanty pragmatismu jsou povazováni predevSím Charles Sanders Peirce, William James, John Dewey a George Herbert Mead.Tradicní problémy, které se v souvislosti s pragmatismem rozebírají jsou zejména pragmatické pojetí pravdy, ci Deweyho náhled na vzdelání apod. Já jsem si pro svou práci zvolit téma velmi odliSné, avSak o to snad také zajímavejSí. Jde o aplikaci Deweyho teorie impulsu a zvyku na W.E.B. du Boisovo pojetí ras a whiteness . VySel jsem pritom zejména z eseje Terrance A. MacMullana nazvané: Is There a White Gift?: A Pragmatist Response to the Problem of Whiteness publikované v roce 2005 v periodiku Transactions of the Charles S. Peirce Society.Svou práci jsem rozdelil do nekolika kapitol. V té první se snazím charakterizovat tri základní pojmy du Boisova ucení: rasy, kulturní vloh a whiteness. Na základe této charakteristiky pak v druhé cásti pristupuji k Deweyho teorii zvyku a impulsu, kterou následne aplikuji na predchozí du Boisovo ucení.